O metodě
Historie homeopatie
HOMEOPATIE – HISTORIE A PRINCIPY
Historie
Hlavní teoretické principy homeopatie mají své kořeny v dávné léčitelství tradici, které mají tradici již 1000 let.
Již Hippokrates vyslovil myšlenku, že by se měly podpořit pacientovy vlastní léčivé síly.
Prosadil myšlenku zákona podobnosti. Ten vycházel z principu, že „podobné se léčí podobným".
SIMILIA SIMILIBUS CURANTUR
Tato teorie předpokládala, že látky vyvolávající určité příznaky ve zdravém těle jsou schopné léčit podobné příznaky u nemocných.
Švýcarský lékař a alchymista Paracelsus (1493–1541) též podporoval tuto myšlenku podobnosti a prohlašoval, že lékařská praxe má být založena na podrobném pozorování a hluboké znalosti přírody.
Za zakladatele homeopatie je považován Samuel Christian Hahnemann (1755–1843). Vystudoval medicínu a později studoval chemii. Jako lékař působil 9 let a během této doby narůstalo jeho rozčarování z metod tehdejší medicíny. Později popisoval, že je pro něj utrpením pracovat bez spolehlivých teoretických principů a poznatků o zdraví a nemoci.
Svůj nový léčebný systém nazval homeopatie, což je odvozeno od řeckých slov homeo = podobný a pathos = utrpení, nemoc. Hahnemannovy teorie dále rozvedli američtí homeopaté dr. Constantine Hering, který formuloval tři základní zákony léčby a dr. James Tyler Kent, který stanovil jasné schéma umožňující hodnotit postup
Principy
Homeopaté věří, že pevné zdraví pochází z rovnováhy mezi duchem a tělem. Této harmonie je dosahováno vnitřní životní silou. Tato vnitřní síla obsahuje podněty, které potřebujeme k tomu, abychom novým způsobem uspořádali harmonii ve svém těle.
Tato životní síla je dostupná každému z nás a proudí v nás bez ohledu na to, zda si ji uvědomujeme.
Poskytuje nám výživu, kterou potřebujeme pro své fyzické tělo, mysl a emoce. Všechno v našem životě, každá myšlenka nebo čin, potřebuje určitou část této energie.
Cílem homeopatie je navrátit pacientovi celkové zdraví.
Co umíme efektivně řešit?
Akutní i vleklé záněty
Alergie všeho druhu a potravinové intolerance
Ošetření jizev, odstranění srůstů a blokád
Dermatologie- kožní potíže - bradavice, akné
Bolesti - pohybový aparát, také zlomeniny a úrazy
Bolesti - akutní pooperační stavy i chronické
Akutní i chronické potíže
Geopatie a elektrosmog
Psychická harmonizace
Odvykání kouření a řešení dalších závislostí, jako například chuť na sladké
Podpora detoxikace a zprůchodnění vylučovacích cest
Hubnutí
Harmonizace elementů, orgánů a drah podle TČM
Biorezonanční metoda BICOM se používá v západní Evropě již více než 30 let v lékařství. Patří stejně jako např. homeopatie a akupunktura do oblasti tzv. "komplementární medicíny". Používáme nejnovější zdravotnický přístroj Bicom Optima II. nové generace.
Důležité teoretické základy biorezonanční terapie se potvrzují prostřednictvím nejnovějších poznatků v kvantové fyzice a v biofyzice, avšak nejsou ještě akceptovány současnými názory "školní medicíny".
Podle poznatků kvantové fyziky mají materiální částice jak vlnový tak i částicový charakter. To znamená, že hmota je vlastně energie a všechny substance - tedy i všechny buňky, části těla, ale také viry, bakterie, pyly, toxiny, nikotin atd. - mají elektromagnetické vyzařování, tzv. frekvenční vzorek.
Buňky spolu komunikují
Žijeme v období komunikace a informací. Je na čase, abychom si uvědomili, že tělo může fungovat a regulovat pouze tehdy, když se v něm odehrává správná komunikace a tím i výměna informací mezi buňkami. Výzkum biofotonů vychází z toho, že buňky spolu komunikují prostřednictvím "světelných blesků" (vyzařování fotonů) - vyměňují si informace přes určité frekvence.
Zatěžující vlivy nebo substance mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.
Ve zdravém těle funguje tato výměna informací bez překážky. Tak může každá buňka popř. každá část těla splnit svůj úkol.
Pokud tělo ovlivňují rušivé substance (jedy, viry, bakterie atd.) nebo zatěžující záření, mohou zabraňovat komunikaci mezi buňkami.
Narušení buněčné komunikace
Pokud je komunikace mezi buňkami narušena, je také ztížena jejich práce, což se může rychle projevit nejprve prostřednictvím více či méně jasných poruch existenciální orientace (duševního stavu), poklesu výkonu, chronické únavy a později také organickými změnami a tomu odpovídajícími symptomy.
Symptomy se objevují nejčastěji tam, kde již nějaká slabina existuje (často také podmíněno dědičností).
Individuální a precizní zjištění zátěže pomocí biorezonance
Mimobuněčná tekutina lidského těla není jen vyživovací médium buněk. Slouží také jako "zvláštní skládka odpadu" pro zatěžující látky v případě, pokud jsou vylučovací orgány jako např. játra/žluč, ledviny, střevo atd. přetíženy. Protože voda je kromě toho optimální registr informací, ukládají se zde také informace zatěžujících substancí. Tato oblast není pro laboratorní metody lehce přístupná.
Na biofyzikální úrovni mohou být takové zátěže většinou rychle a bezbolestně testovány. Přístroj BICOM zde nabízí cennou pomoc. Tak lze v mnoha případech zjistit, jaké zátěže mohou vést u pacientů k zdravotním poruchám (např. bakterie, viry, elektrický smog, materiály používané ve stomatologii, alergeny atd.).
U zjištěných zátěží se provádí léčba přístrojem BICOM s odpovídajícími frekvenčními vzorky
Vlastní tělesná regulace může být prostřednictvím biorezonanční terapie BICOM podporována a urychlována.
Komunikace mezi buňkami může opět neomezeně probíhat. Zátěžové látky tak mohou být uvolněny a vyloučeny.
Po vyloučení škodlivin pomocí přístroje BICOM se organismus dostává zpět do rovnováhy a je schopen poradit si se zátěžovými látkami.